Andělé strážní v životĕ lidí
Nejstarší svědectví úcty k andělům strážným se dochovalo z IX. století, avšak uctívání andělů je starší než úcta ke svatým. Liturgická úcta svatých andělů strážných se nejprve spojovala se svátkem sv. archanděla Michaela. Jejich samostatný svátek vznikl v XV. století ve Španělsku. Papežem Lvem X. byl potvrzen r. 1518. a od r. 1608, na žádost Ferdinanda II., byl Pavlem V. povolen slavit na habsburském území a den 2. října jako den andělů strážných stanovil papež Klement X. v roce 1670 pro celou Církev.
V první knize Mojžíšově (Ex 23,2O-23) je psáno:
„Hle, pošlu před tebou anděla, aby nad tebou po cestě bděl a přivedl tě na místo, jež jsem ti určil. Uctívej ho a naslouchej jeho hlasu a nebouři se proti němu... neboť v něm přebývá mé Jméno. Jestliže však budeš jeho hlasu bedlivě naslouchat a budeš dělat, co říká, budu nepřítelem tych nepřátel a odpůrcem tvých odpůrců. Můj anděl půjde před tebou...”
Bůh každému z nás dal strážného anděla. Jsou pro nás darem poslaným z Boží lásky. Hlavním argumentem na existenci andělů strážných je Písmo svaté. Tajemná přítomnost andělů prostupuje celou Biblí (např. kniha Genesis, Tobiáš, v knihách Makabejských, v Evangeliích a Skutcích apoštolů, Zjevení Janovo...). Další zajímavou odpověď najdeme v učení papežů a také v životě světců.
Na otázku „Kdo jsou andělé?”je nám v KKC (60) řečeno, že jsou to čistě duchovní, netělesní tvorové, neviditelní a nesmrtelní, jsou to osobní bytosti vybavené rozumem a vůlí. Žádné vidění anděla však nebylo bezdůvodné, protože anděl je duchovní, neviditelná bytost, poslaná Bohem k naší ochraně a pomoci, vzhledem k naší cestě do věčného života. Přesto, jak nás poučuje Bible, kvůli některým konkrétním úkolům brali na sebe viditelnou, lidskou podobu. V té s nimi hovořili někteří světci, jindy jejich zviditelnění posloužilo k ochraně těch, kteří je vzývali. K nejznámějším andělům patří Gabriel, což znamená „hrdina Boží“, jako Boží posel zvěstoval narození Jana Křtitele a Božího Syna. Sv. Archanděl Rafael - „Bůh uzdravuje“. V biblickém příběhu provázel jako přítel Tobiáše, který oslepl; zachránil jeho syna na cestě do Médie. Když byli blízko cíle, upozornil Rafael Tobiáše mladšího, že je mu Sára určená za manželku. Byla svatba a archanděl doprovodil mladou dvojici na cestě k Tobiáši staršímu. Podle jeho rady přiložil syn otci na oči rybí žluč a vrátil mu zrak. A sv. Archanděl Michael -znamená doslova – „Kdo jako Bůh“. Hájí věc jedinečnosti Boha proti domýšlivosti draka, „starého hada“, jak říká Jan. Zjevení jej nazývá také „žalobníkem našich bratří, který na ně žaloval před naším Bohem ve dne v noci“ (12,10). Další Michaelovou funkcí podle Písma je chránit Boží lid.
Rozumové zdůvodnění úlohy andělů strážných podává sv. Tomáš Akvinský, který jejich poslání odvozuje od Boží Prozřetelnosti. Každý člověk má od Boha svěřeno svoje osobní lidské poslání, ale je také vystaven vlastním nebezpečím. Proto mu Prozřetelnost dává osobního anděla strážce. Posláním andělů není ale pouze odvracet zlo, nýbrž především vést k dobru. Anděl nás vždy a všude provází a spolupracuje na našem dobrém konání. Láska andělů k nám je čistá, silná, nepodléhá žádným výkyvům, neochabuje a je nezištná. Přítomnost této lásky zakusí všichni, kteří se jí otevřou. Abychom si s nimi vytvořili živější vztah, obraťme se k andělům strážným a k některém světcům, kteří svym životem potvrdili víru v anděly. Jako svatí a lidé, kteří chápali, že nejde o nic mimořádného, jen o plnění Boží vůle, jak o ní hovoří evangelia. V rámci této snahy se také obraceli na anděly, popřípadě přijímali jejich poselství nebo byli od nich napomínáni.
Mezi nimi je sv. Kateřina Labouré, kterou její anděl strážný v podobě dítěte v noci budil a vedl na setkání s Pannou Marií, jehož výsledkem byla zázračná medailka Neposkvrněného početí. Některým světcům anděl podával sv. přijímání, které by z různých důvodů jinak nemohli přijmout, jak např: sv. Stanislavovi, sv. Anežce z Montepulciano, sv. Rajmundovi z Nonnatus, několika mučedníkům a poustevníkům, a také dětem, které nedosahovaly stanoveného věku, jako blah. Hyacinta a František z Fatimy.
Sv. Rajmund z Penafortu pociťoval andělovu přítomnost, když se ráno probouzel. V případě sv. Václava se zjevovali po jeho boku. Sv. Gema Galgani nejen prožívala přítomnost svého strážného anděla velmi reálně, ale jeho prostřednictvím posílala i dopisy svému duchovnímu otci. Pro sv. Františku Římskou byl anděl neviditelným rádcem, láskyplným přítelem i přísným karatelem. Dokonce prý od něj jednou dostala takový silný políček, že ho slyšely i přítomné osoby v místnosti. Tak tvrdě ji chránil před podlehnutí pokušení ďábla.
Sv. Isidora zastoupili andělé na poli u pluhu, v době jeho účasti na bohoslužbě. Měl velkou lásku k Eucharistii a proto chodil každé ráno na mši svatou. Potom pilně plnil své práce na dvoře i na poli. Někteří zlomyslní čeledínové ho neměli rádi, protože byl jiný než oni a nelákaly ho jejich zábavy. Obvinili Isidora u hospodáře, že chodí kvůli mši svaté pozdě do práce a že si často dělá přestávky na modlitbu. Isidor se bránil slovy: „Já jen dělám vše pro to, abych následoval svého Pána. Je pravda, že chodím brzy ráno na mši svatou, ale svou práci jsem nikdy nezanedbal. Pokud by na těchto polích byla úroda menší než u sousedů, nahradím všechnu škodu”. Hospodář se jednou šel sám přesvědčit, jestli Isidor přichází na pole pozdě. Isidor byl jako vždy na mši a opravdu přijel se svým pluhem později než ostatní. Hospodář mu chtěl vynadat, ale spatřil vedle něj dva anděly v bílém rouchu, kteří mu pomáhali orat. Od té doby měl k Isidorovi úctu, zvlášť když se po žních ukázalo, že úroda byla nakonec ještě větší, než u sousedů.
Známým světcem komunikujícím s anděly byl sv. Pius z Pietrelciny. Jeho strážný anděl byl pro něj přítel z dětství, o němž napsal: „Dělá všechno, aby zmírnil utrpení, které mi způsobují vzbouření andělé." Jedni manželé, při onemocnění dítěte, u kterého nedokázali zmírnit vysokou horečku, nezávisle na sobě poslali své strážné anděly s prosbou o pomoc k otci Piovi. Ráno bylo dítě zdravé a když táta šel děkovat otci Piovi, ten mu na uvítanou řekl: "Člověk od vás nemá pokoj ani v noci!" A dodal: "Nemusíš se omlouvat. Já mám vždy radost, když za mnou přijdou strážní andělé." a poslal ho děkovat ke svatostánku a Panně Marii.
Také papežové zanechali vzory soužití s anděly strážnými. Velkou úctu k andělům strážným měl papež Pius XI. Papež Pius XI. se naučil počítat s pomocí svého anděla díky slovům sv. Bernarda. Vzýval svého anděla na počátku i na konci každého dne a v různou denní dobu. Prohlašoval, že považuje za svou povinnost projevovat vděčnost a úctu ke svému andělu strážnému, jehož cítil stále nablízku a kterého mu Bůh poslal ", aby ho chránil na všech jeho cestách" (Ž 91,11). Pozdějšímu papeži Janu XXIII. svěřil krásné tajemství:
"Když se mi stane, že musím mluvit s někým, kdo je jen málo přístupný mým argumentům, obracím se ke svému andělu strážnému. Celou záležitost mu svěřím do rukou a prosím ho, aby se přimluvil u anděla strážného toho člověka, s nímž se mám setkat a prosím ho, aby uklidnil a osvítil svého chráněnce. Rozhovor se pak velice usnadní."
Sám Jan XXIII. již před zvolením za papeže jako nuncius uvedl v jednom dopise: "Když musím navštívit nějakou důležitou osobnost, abych s ní jednal o záležitostech Apoštolského stolce, vyzvu svého anděla, aby se dohodl s andělem oné vysoce postavené osoby, že na ni bude příznivě působit." K podobnému jednání vybízel i později. O důvěrném vztahu se strážným andělem hovořil prostě a přirozeně. V existenci andělů věřil pevně a využíval každé příležitosti, aby tuto pravdu lidem připomněl. V roce l961 ve svém poselství pro Vatikánské rádio se zmínil o tom, že „andělé mají jakousi tajemnou schopnost dodávat slovům kněze zvláštní náboj, který jim pomáhá pronikat do ducha posluchačů a zasáhnout jejich srdce..." Stejným způsobem, jako sv. František Saleský - před kázáním s oblibou putoval zrakem po shromážděných lidech a tak zdravil a vzýval neviditelné, ale přítomné anděly strážné svých posluchačů.
Všeobecně úctu ke strážným andělům propagoval také papež Pius XII. Na základě Bible, církevních Otců i liturgie popsal roli strážných andělů v našem životě. Řekl např.: „Každý, ať je sebeubožejší, má anděly, kteří nad ním bdí. Jsou ve slávě, čistí, nádherní a přesto nám byli dáni jako průvodci na cestu, jejich úkolem je pečlivě nad námi bdít… Náš anděl strážný se stará také o naše posvěcení, dělá všechno pro to, aby podpořil náš duchovní růst a rozvinul náš intimní život s Bohem..."
A konečně papež Pavel VI. v roce l968 říká: „V Kredu, které se modlíme při mši sv. se hovoří o andělech pouze nepřímo. Vyznáváme víru v jednoho Boha, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného a neviditelného - je zde tedy zahrnut i svět neviditelný, včetně andělů a všech duchových bytostí. Dále říká tento papež, že andělé a blahoslavení jsou na různých stupních přidruženi k Božímu vedení světa! Vyvolení se přimlouvají za lidi, zatímco u andělů strážných se jedná o přímluvu a přímý zásah - jsou tedy andělé zároveň přímluvci lidí u Boha i Božími vyslanci lidí.
„Andělé jsou Božími posly. … Přinášejí Boha lidem, otevírají nebe a tak otevírají zemi. Právě proto, že jsou u Boha, mohou být také nablízku člověku. Bůh je totiž každému z nás nablízku více než kolik jsme my sami sobě. Andělé mluví k člověku o tom, co tvoří jeho vlastní existenci, o tom, co je v jeho životě velmi často skryto a pohřbeno. Božím dotykem ho volají, aby vstoupil do sebe. V tomto smyslu bychom se i my, lidské bytosti měli stále znovu stávat anděly jedni druhým – anděly, kteří nás odvádějí ze špatných cest a stále znovu nás orientují k Bohu” říká Benedikt XVI. Proto bychom se měli naučit žít s anděly strážnými i vzývat je často, aby nás podpořili v závazku následovat Ježíše. Můžeme k tomu využít modlitbu: „Anděle Boží, strážce můj.”
(Částečně podle knihy G.Hubera "Můj anděl půjde před tebou", a P. O’Sullivana „Všechno o Andĕlech“)