s.Wanda Boniszewska (1907-2003)


Wanda byla čtvrtým dítětem Heleny a Františka. V rodině Boniszewských se narodilo jedenáct dětí; tři z nich zemřely brzy po narození. Od nejmladších let byla Wanda nábožensky vychovávaná.

Tajemství Ježíše uzavřeného ve Svatostánku odjakživa vzbuzovalo u Wandy zájem a námět k reflexi. V jejím deníčku čteme :
„Pamatuji si, když mně jednou vzali rodiče s sebou na Mši svatou do kostela, mou ustavičnou modlitbou byly slova : „Ubožáček Pán Bůh, zavřený, musí mu tam být velmi smutno!”
Charakteristickou vlastností do konce jejího života bylo dodržování společnosti osamocenému ve svatostánku Pánu Ježíši – jak Ho nazývá – Vězni Lásky.
Tento úkol také přenechala svých duchovním Bratřím a Sestrám.

Duchovní cesta s.Wandy z Kongregace Sester od Andělů nebyla pozbavena těžkostí a zkoušek. Pán Ježíš od počátku skrze utrpení posiloval svoji oblíbenkyni.

První řeholní sliby s.Wandy složila 2 srpna 1928 r.
2 srpna 1933 skládá slavné sliby.
Po prvních slibech Ježíš vyznačil její misii :
„Chci, aby jsi trpěla pro mně, vybral jsem tě pro nahrazení urážek, kterých se mi dostává od duší mně posvěcených, chci také, abys trpěla pro Kongregaci.
V roce 1930, tj. během období časných slibů s. Wanda píše ve svém Deníčku : „Dnes po Svatém Přijímání jsem pochopila, že chceš, abych se posvětila úplně na oběť za všechny lhostejné kněze a za Kongregaci Sester od Andělů” (ZI 52).
Slyšela také od Pána Ježíše, že je zavrhnut a nepochopen skrze své nejbližší – Kněze a Řeholní sestry. Vězeň Lásky chtěl, aby ona skrze nepochopení a zavrhnutí odčiňovala Jeho Srdci bolest, kterou prožívá.
Od té doby se modlitba a obětování na úmysl kněží a Kongregace staly jejím úkolem, které vyplňovala do konce svého života.
Učí své duchovní Bratry a duchovní Sestry, aby každodenní namáhání, nepochopení, zavržení, prožívali duchovně ve smyslu odčinění Ježíšovi za Kněze a Bohu zasvěcené osoby.

Účast v Umučení Ježíše je zvláštním darem. Sestra Wanda obdržela milost stigmatů a vytržení myslí (ekstáz) a hlubšího poznání Boha.
Předpověď stigmatů měla už několikrát, ale pociťování ustavičné bolesti v místech kde Ježíš měl své rány ( ruce, nohy, bok, trnová koruna ) nastaly od 1927 roku. Byly to vnitřní stigmata.
Vnější stigmata měla s. Wanda od 1933 roku. Byly viditelné ještě v koncentračním táboře. Když se vrátila z koncentráku, píše, že cítí bolest ale viditelné znaky zanikly. Znamená to, že potom měla vnitřní stigmata. Nejsme schopni s konečnou platností stanovit kdy přesně zmizely viditelné rány, protože s.Wanda to už nezapsala.

11.dubna 1950 byla s. Wanda zatčena a 10. února 1951 byla odsouzena a odvezená na Sibiř.
22. srpna 1956 – v den svátku Srdce Panny Marie byla s. Wanda pozvaná ke komisi, která jí očistila z falešných obžalob. Získává repatriační katru č. 21170.

Během pobytu na vyhnanství neztrácí víru, ale svědectvím svého života nabádá ostatní k obrácení se k Bohu.
Učí nás, že dokonce i v těžkých životních podmínkách je třeba pamatovat na Toho, který nás miluje a nepřestává o Něm mluvit né toliko slovy ale postavou a svědectvím svého života.

S. Wanda umírá 2. března 2003 roku v Kongregačním mateřském domě v Konstancinie-Jeziornie (Polsko) v přítomnosti svých spolusester z Kongregace, v prostředí modlitby a soustředění.
Bez fanfár, blesků fotoaparátů, bez věhlasu. Odešla tak, jak žila – v plné odezvdanosti Bohu a Jeho věcem, soustředěná na osobě Ježíše a né na sobě.
Zanechala nám úkol – být blíže Bohu a skrze modlitbu a oběť podporovat ty, kteří jsou Bohu nejbližší – Kněze.
Jsme schopni zvládnout tento úkol ???

V našem mateřském domě se každý den modlíme ve Vašich úmyslech na přímluvu s. Wandy. Úmysly je možno zasílat na adresu: wanda_boniszewska@o2.pl

GENERÁLNÍ DŮM
Polska
05-510 Konstancin-Jeziorna
ul. Broniewskiego 28/30
tel. 0048/22/756 44 60

Kontakt v České Republice:
sestryodandelu@seznam.cz